Jako tradičně v podvečerním čase se v prostorách Základní školy Táborská sešli členové Bagru Libeň ke svému oblíbenému tréninku. Mírné povyražení způsobil už předem Zdeněk, když zapomněl doma klíče, takže míče a síť se staly nepřístupnými. Nápravu zosnoval Pavel, když mi zameiloval, zda bych nebyl ochoten přijít na trénink a donést tam klíče. Trochu jsem se podivoval, jelikož na úterní volejbal chodím pravidelně s jedinou výjimkou před vánocemi (lyžování v Roháčích na Slovensku) a v půlce března (konference v Českých Budějovicích). Na metru Vyšehrad jsme se potkali tři, teda pardon dva plus Kuba, jenž ve společenském oděvu s zářivou kravatou mířil na oslavu Dne učitelů v ZŠ Táborská. Do školy jsme dorazili spořádaně, ale v ní skoro nikdo nebyl - původně to dokonce vypadalo tak, že budeme hrát debly. Nakonec se nás sešlo celých šest pod vedením šéftrenéra Pavla to byli Honza, Marek, Roman, Zdeněk a já. Po krátké rozcvičce a rozsmečování začala hra dvou přibližně stejně silných týmu (Pavel, Marek, Roman X Honza, Zdeněk, palič). Prvně jmenovaní se záhy ujali výrazného vedení, posléze vedli dokonce 22:15, aby nezvádli závěr a prohráli 24:26.
Polovina druhé sady byla naopak v naší režii, vedli jsme 6:15, po zaváhaní druhý celek srovnal a v koncovce neslavně zvítězil 25:23. Vyrovnaný byl i další set, všichni se navíc po celou dobu dopouštěli zbytečných chyb při všech herních činnostech jednotlivce. Na druhou stranu se dařilo ulévání do soupeřem nevykrývaných míst na hřišti. K viděni bylo i několik velmi pěkných výměn.
Oslav Dne učitelů bylo využito k prodloužení pobytu v tělocvičně až do 21.20 než se odešlo do sprchy. Předtím se tady stavil ještě Dan maskovaný opečeným obličejem na hranici hnědé a černé barvy společně s Petrou. Po opuštění školní budovy nás jako tradičně uvítala pizzerie Gallo naproti přes náměstí. Kupodivu se jim během týdne podařilo spravit vybouchnutou pec, takže nic nebránilo tradičně velké útratě. V pizzerii už byli Dan, Petra, Lenka a Radek, kteří společně s pěticí "volejbalistů" (absentoval Roman, který se zásadně vyhýbá kulturnímu programu úterního volejbalového večera) zvládli během hodiny a půl vypít a projíst 911 Kč. Čtvrt hodiny po jedenácté nás vyhodili a dilema, kam jít dál, bylo okamžitě vyřešeno. Ihned se totiž ujal návrh jít na oslavy Dne učitelů. Po chvilce zvonění nás důvěřivě vpustili do školní budovy a mohlo se pařit. Živá hudba už prozřetelně utekla, ale kytara a zanícený pěvecký přednes všech přítomných ji bohatě vynahradil. Sice nás přitom byla nad učiteli přesila, ale to nikomu nevadilo. Kromě již tradičního pěveckého repertoáru byly vzpomenuty a procítěně zazpívány také některé sovětské a ruské písně v původním znění. K dobré náladě se popíjelo červené a bílé víno, dojídaly zbytky švédských stolů a různých příloh ve formě arašidů, brambůrků, křupek, apod. Ve finále se větší část přítomných angažovala při různých tanečních kreacích. Pohostinnost školní jídelny skončila před třetí hodinou ráno, kdy se uznalo, že je opravdu čas jít spát. Způsobený binec budou údajně ráno uklízet děti, takže nám nic nebrání v tom, odejít do noční Prahy na tramvaj. Máme přitom neuvěřitelné štěstí, neboť jak se tak motáme po ulici, zrovna přijíždí 53 naším směrem. Využíváme jejich služeb a přepravujeme se na koleje. Závěru se nezúčastnil Dan, jenž prchnul dříve.
Pokárány budou příště všechny dívky, jelikož se žádná z nich nezúčastnila tréninku, zvláštní sankce jsou připraveny pro majitele "slevové" karty Pavla Bezstarosti, jenž nejenom že se nedostavil na volejbal, ale dokonce ani neposlal kartu, abychom měli jednu pizzu zdarma!
