V neděli 28. 1. 2001 se sešli
Hedvika, Jana C., Jana H., Besťa, Dan, Honza R., Mára a Tomáš ve Vršovické
hale k již třetímu kolu AVL. I přes neúčast náčelníka se našemu týmu podařilo
vyhrát dva zápasy ze tří bez ztráty "květinky". Tímto výsledkem jsme se
vyšvihli na krásné 3. místo v celkovém pořadí. To jsme samozřejmě museli
řádně oslavit tradičním posezením při dobře vychlazené desítce a výborné,
tentokrát italské, kuchyni.
Pravda, trochu nás znechutilo nedorozumění
v úvodu druhého zápasu, kdy se Hedvika chystala podávat, když tu
náhle dopadl míč do středu našeho pole. Jana H. totiž sice vystříhala příjem,
ale Dan omylem podal míč Hedvice. Po chvíli dohadování s rozhodčím a soupeřem
jsme se nechali zbytečně obrat o první bod.
Po něm následovala ještě šňůra dalších
šesti. Důvodem byl příjem, který se tuto neděli opravdu
nedařil. Tím samozřejmě trpěla i náhra. Holky se však snažily a
většinou dokázaly dotahovat míče vysokými kopci, kam bylo třeba. Nicméně,
útoky se tím zpomalily a byly z naší strany dost jednotvárné. Soupeř bez
problémů stíhal stavět bloky, které, přestože často byly jen jednoblokem,
se stávaly nepřekonatelnou překážkou pro naše nedůrazné smečaře, někdy
tou překážkou byla i samotná síť. Nejsilněji tuto překážku
asi pocítil Dan, když si o soupeřovy bloky zasmečoval míč rovnou do hlavy.
Naopak naše bloky, když už jsme je postavili, byly nezdvořile obcházeny
a prostřelovány. Soupeřovy smeče nebyly nijak tvrdé,
ale většinou se mu dařilo vymetat nestřežené růžky našeho pole. Dokonce
ani když šlo o zalívku, nebyli jsme schopní tyto míče vybírat. Asi
nejpotupnějším trestem za naši laxnost bylo vrácení míče k nohám podávajícího
Honzy. Po pravdě řečeno, naše družstvo bylo v totálním rozkladu. Jediný
Tomáš si i nadále uchovával dobrou náladu...nehledě
na kritiku, která se občas snášela na jeho hlavu ... možná to neslyšel?
Spíše totiž byla adresovaná celému družstvu.
Už při zahájení turnaje se z počtu
nemocných (Besťa, Hedvika a nehrající Jana C.) a společensky unavených
(Besťa a Honza) v našem družstvu dalo usuzovat na jisté problémy. Tuším,
že jsem zaslechl návrhy na přejmenování týmu na Sokol Bagr Lazar a podobně.
Skutečnost však předčila očekávání. Po skončení posledního zápasu Jana
C. beze slova odešla do šatny. Když s námi zase začala mluvit, ohodnotila
celkový výkon slovy: "Dneska jsme si ukázali, jak ne!"
Dan s Honzou a Janou H. to pak šli
rozběhat cestou do hospody - povzbuzováni
z jedoucího auta samozvaným trenérem Besťou. Tam bylo ovšem plno,
a tak jsme se vydali na Kulaťák. Poté co dorazila na místo i druhá skupinka,
která jela tramvají, jsme asi půl hodiny obcházeli různé lokály, až jsme
konečně skončili v pizzerii vedle Divadla S+H. Za
zmínku stojí výkon promrzlého Dana, který nechal bundu v autě a který spořádal
dva pekáče zapečených brambor a cca. polovinu slánky (prý
pro doplnění deficitu vzniklého pocením se během turnaje). Než jsme
se kolem deváté rozešli, dohadovali jsme se, zda nebude lepší nechat tento
den upadnout v zapomnění.
A teď ještě
pár poznámek o našich soupeřích. První družstvo "Na návštěvě" podávalo
průměrný výkon. Obě strany se vzájemně dotahovaly, uhrály šňůru čtyřech
míčů a poté tři úplně vypustily. Přestože naši hráči hodnotili svůj
výkon jako uspokojivý, z vnějšího pohledu byla patrná jistá ospalost celého
týmu. Na druhou stranu, když se zrovna probrali, dokázali předvést pěknou
akci. Jeden z přihlížejících to okomentoval:"Ten Bagr sice nehraje nic
moc, ale je to takový hezký..." Zatímco "Na návštěvě" se v dalším
zápase sebrali a porazili dokonce AVK Březnici (která však, nutno podotknout,
evidentně dorazila přímo z nějaké oslavy), naše družstvo naopak ztratilo
i to málo, co bylo na jeho hře "hezké".
Plechy, jak se jmenoval náš pokořitel,
byla skupinka čtyř postarších pánů nevýrazného vzrůstu a dvou nahrávaček.
Účast
na tomto turnaji byla jejich premiérou v AVL a 100% úspěšností ukázali,
že to mají opravdu v ruce (první pesimistická část této zprávy popisuje
právě tento zápas).
Fidoteam byl naopak outsiderem s jediným
smečařem a tím byla urostlá čtyřicátnice. Z naší plánované exhibice nakonec
sešlo - až na pár vydařených zkrácených metrů v podání
Hedviky a Dana. Na Janinu otázku, proč jsme jim dali 12 bodů v prvním
setu, jsme odpověděli skórem 25:19 v setu druhém.