Dne 12.4.2003 pořádal v Lomnici nad Popelkou náčelník Pavel Hyška spolu se svým bratrem Petrem již druhý ročník turnaje O lomnický suchar. Již loni se dvě družstva Bagru zúčastnila tohoto turnaje a lepší z nich skončilo tehdy po boji o jediný míč ve finále na druhém místě. Protože jak prostředí haly, tak soupeři, tak i potom následná kulturní veřeřo-chlastačka se nám tehdy zalíbila, vyrazili jsme po roce do Lomnice znovu.
Již samotná sestava (Hedvika a Petra na nahrávce, Kubrt a Besťa na bloku, Zdeněk a Honza na smeči, Zdeňkova Petra jako maskot) dávala tušit nejen to, že si do Lomnice jedeme pěkně zahrát, ale i vyhrát.
Turnaje se zúčastnilo 11 družstev rozdělených do tří skupin po třech/čtyřech. V úvodních zápasech ve skupině jsme se příliš nazapotili. Do úvodních dvou zápasů jsme nastoupili soustředěně a soupeře jsme hrubou silou porazili tak, že si je ani pořádně nepamatuji. V podstatě nám vycházelo naprosto všechno, na co jsme sáhli. Domnívám se, že základem úspěchu byl naprosto spolehlivý příjem. Po něm je již kvalitní náhra u Hedviky a Petry samozřejmostí a bylo radost občas pozorovat jak se všichni čtyři útočníci bez problémů prosazují proti naprosto bezmocné obraně soupeře. Ať už se jednalo o útoky proti jednoblokům nebo i poměrně častý útok téměř bez bloků ať už po dlouhým nahrávkách na kůl (kde doslova exceloval Honza) nebo po signálech středem před nebo i za nahrávačkou. Třetí zápas ve skupině jsme odehráli vcelku pro pořádek, protože jako soupeř proti nám nastoupili snaživí začátečníci, kterým bohužel dělaly problémy již základní údery.
Ze skupin postupovalo 8 nejlepších týmů do turnajového pavouka. Celé výpočetní středisko (náčelník, Petr Hyška) za pomoci několika matfyzáků (ať již algebraiků nebo i informatiků) záhy stanovilo, že postupujeme z prvního místa a jako soupeře nám v pavouku přisoudilo náčelníkův tým Zlom&Znič. V čele s Márou se soupeři snažili, občas se blýskli pěkným balónem, ale celkově jsme je k ničemu nepustili a v pohodě zápas vyhráli. Na soupeřích byla patrná nervozita a nevyrovnanost výkonů.
Poté následovala velmi povedená akcička : k obědu se u Stránských podávaly obzvláště vypečené lívanečky s jahodovým mazáním. Mlsný jazýček nejen nás zakulacených (no vlastně jen mě), ale i hubeňourů si přišel na své. Vyslovuji pochvalu celému týmu Stránských před nastoupeným čtoucím Bagrem !!!!
Do semifinálového zápasu proti Vostrovu jsme již nastupovali s vědomím, že soupeř bude kousat. Zejména hopan ve žlutém triku (později identifikovaný jako Honza) budil při rozvičování respekt. Začátek tohoto utkání nás zastihl v útlumu, jakoby uspané jahodovými lívanečky. V úvodu nás soupeř dostal pod tlak, spolehlivě uhrával body v útoku a přibližně do poloviny setu vedl o 3-4 body. Po timu uprostřed setu jsme ale zmobilizovali síly. Při Besťově servisu a za výrazné podpory Kubrta a Zdeňka na síti jsme se šňůrou utrhli o pár bodů a set vybojovali. Již v plném tempu jsme potom ve druhém setu pečlivě bránili a ubránili "žlutého hopana" a sami spolehlivě uhrávali většinu útoků.
Finále se hrálo s velkým odstupem od semifinále a minimálně mě dělalo vůbec problémy se na tento zápas alespoň zvednout, natož pak rozhýbat. Náš soupeř, loňský vítěz turnaje Jeníšovice, vzešel z pěkného souboje s lomnickými Draky, kterým zjevně ke konci turnajů docházejí síly (a to jak zřejmě fyzické, tak zejména psychické - jó, panáčky dělají svoje a aspoň jsem si po dvou panáčcích Jasoně potykal s jejich lídrem Zdeňkem).
Takže zpátky k finále s Jeníšovicím. Oproti semifinále proti nám místo jednoho hopana nastoupili hopani tři. Na druhou stranu měl soupeř nevýhodu v tom, že nastoupil se třemi ženami. Vědomi si nebezpečí, které od soupeře můžeme čekat, nastoupili jsme do zápasu soustředěně a již od počátku jsme soupeře tlačili. Ať už Zdeněk a Besťa skákanými servisy, tak také samozřejmě démon Kubrt ze svého jednopatrového nadhledu nad bloky, nebo Honza se strojově přesným pokládáním smečí vedle bloků po lajně. Brzy jsme zjistili, že jejich smečující holka nám nikterak neuškodí, nepletli jsme se proto jejím útokům s bloky a v pohodě vybírali v poli tyto míče zadarmo a lehce z nich získávali body. Tato strategie nám též umožňovala po dobu jejího působení u sítě blokovat a strašit zbylého smečaře kompaktními a jednoduše nachystanými dvojbloky. Soupeř velmi rychle naprosto potupně rezignoval a celé utkání se změnilo v exhibici Bagru a suverénní vítězství v celém turnaji s výsledky 2:0 na sety ve všech zápasech.
Co říci závěrem? Musíme si přiznat, že úroveň soupeřů na letošním sucharu nebyla nejlepší. Na druhou stranu je fakt, že jsme předváděli velmi pěkný volejbal a nepřizpůsobovali se [ne]kvalitě soupeřů, což dříve bývala, a snad již není, naše slabina. Znovu zopakuji, že podle mě byl základem našeho úspěchu účinný servis a spolehlivý a přesný příjem. Ostatní činnosti - spolehlivá a nápaditá náhra (Hedvika,Petra), spolehlivě uhrávaný útok, účinná obrana na síti a v poli - pak již byly samozřejmým důsledkem.
1. Bagr
2. Jenišovice
3. Draci
4. Nová Ves
5. Fiš-tým
6. Vostrov
7. zLom&zNič
8. Tatobity
9. Pohoří
10. Broučci
11. Snow
V základní skupině jsme měli: Pohoří, Fiš-tým, Snow.
Po následné večeři jsem do sebe kopnul pár piv, nechal se ženuškou odvézt do Bělohradu a tím moje vzpomínky a zápisky ze sucharu končí.
Bagru zdar a spoluhráčům díky za fajn volejbal
Besťa
6.6.2003