Po úspěchu na Lomnickém sucharu jsme nabuzeni dali dohromady družstva mužů i žen a zúčastnili se 24.5.2003 v Lomnici nad Popelkou "turnaje VZP".
Nějak mi to ještě na úvod nedá a cítím potřebu jistých úvodní definic (jakoby ze mě promluvili zbytky matfyzáka) : možná budu v dalším textu používat následující označení Jana B (Jana Brodská), Jana C (Jana Citterbergová), Jana H (Jana Hýblová), Stoprocentní (Petra Luptáková), Démon Kubrt (Vít Štourač) a Fousáč (Ivo Tichý). Ostatní se poznají samosebou a protože se pro Zdeňka neujala přezdívka Kečup, tak ji snad ani nebudu zmiňovat (ha - tohle je šalamounsky napsané).
Copak my, pánové, my jsme byli ohledně příprav naprosto v pohodě. Po získání příslibu účasti fousáče Ivoše na nahrávce jsme se jakýmkoli sehráváním vůbec netrápili a modlili se k Démonovi, že to půjde samo. A to ještě Honza Redl o sobě prohlašoval, že šestkový volejbal v životě nehrál. Cha cha, tohle mu tak někdo věřil.
Zato dámy se dávaly dohromady složitěji. Po několikadenním až několikatýdenním shánění se podařilo dohonit upracovanou Janu B, která poté bez mučení přislíbila účast. Poté začaly dámy dávat dohromady trénink, což se jim vcelku záhy (pro mě překvapivě) úspěšně podařilo. Stoprocentní přivedla na jeden ze středečních tréninků slibovanou posilu, svoji kamarádku Štaflíka, a trénink na dámském saku mohl začít. Po doplnění pětice dam na šestici Pavlínou nám Bagryně dokázaly, že je jich na nahrávání škoda a že si musíme mnohem víc vážit toho, že se s námi na nahrávce vůbec zahazují. Tím děvčata s třítýdenním předstihem ukončila společné sehrávání a byla již stejně jako my naprosto v pohodě. Teda až na Janu C, od které jsem téměř každý večer cestou z práce slyšel, že by to ještě nějaký trénink určitě ještě chtělo a že doufá, že se ještě sejdou. No, nestalo se. Nakonec chvíli před dnem D oznámila Stoprocentní, že Štaflík nemůže, na což reagovala Janča H jako správná dohazovačka a dohodila svoji sestričku Martinku.
Ještě musím zmínit jeden hrdinný kousek Zdeňka s Petrou. Ti navštívili v předvečer turnaje zkoušku neúčastmi decimovaného kolektivu souboru Hořenák a viděli tak na vlastní oči, jak se dělá lidové umění. Zejména tanečnice se chodily v přestávkách mezi tanci s nadějí ptát, jestli jsem to náhodou nepřivedl nové maso. Bohužel jsem je musel zklamat. Pokusil jsem se alespoň pěvce Zdeňka zeptat, jestli by náhodou nechtěl zpívat s námi folklór. Prej, že nechtěl.
Vzhledem k nádhernému počasí proběhl celý turnaj na dvou venkovních kurtech za novou lomnickou halou. K prvnímu zápasu jsme nastoupili proti Vostrovu v sestavě s Fousáčem na nahrávce, Démonem Kubrtem a Danem na bloku, Honzou Rédlem a Besťou na smeči, Zdeňkem na univerzálu a Karlem na lavičce. Po zkušenostech ze sucharu jsem si říkal, že jsme na úvod dostali nejtěžšího soupeře a pokud toho zvládneme, pak budeme za vodou. A opravdu - celý tento první zápas byl velmi dramatický. Provázely ho počáteční problémy s místy a organizací hry, nahrávači i útočníci se teprve zastřelovali a celý první set jsme se soupeřem přetahovali. Zpočátku vedl soupeř o několik bodů, po prvním timu jsme se okolo 15ti bodů dotáhli, ale do koncovky vstupoval soupeř lépe za stavu 24:21. V tomto okamžiku jsme zabojovali, využili několika chyb soupeře v útoku, sami jsme zatlačili a dotlačili set do stavu 26:24. Pánové mi prominou, ale musím se zmínit o balónu, za který budu Zdeňka ještě dlouho chválit. Někdy uprostřed setu mi Dan roztáhl soupeřovi bloky a Zdeněk mě poslal naprosto volným středem vedle bezmocně padajícího bloku soupeře. Hmmmm, už dlouho jsem si takhle nebouchl. Konec citového výjevu. Naprosto totožný průběh i závěr měl i druhý set. Tedy přelévání vedení ze strany na stranu a opět vedení soupeře v koncovce 24:21. A znovu se situace opakovala a my jsme opět zázračně vytáhli set totožným stavem 26:24. Po nervózním, ale v koncovce zvládnutém, průběhu jsme první zápas vyhráli a jak jsem již zmiňoval, myslel jsem si, že máme to nejhorší za sebou.
Že jsem se mýlil, jsem si uvědomil hned v následujícím zápase, kdy jsem Vostrovu odpískal potupnou porážku od družstva Rovenska. To sice během rozehrávání nevypadalo nic moc, ale v zápase předvedli jednoduchou a účinnou hru v útoku se skvěle pohyblivým polem. Bylo vidět, že se budeme muset hodně snažit.
V té době se do hry pustila i děvčata, kterým se do turnaje přihlásil jediný soupeř, Rovensko. Bylo dohodnuto, že se utkají na dvě vítězná utkání. Děvčata začala se sestrami Hýblovými na nahrávce, Hedvikou a Janou C na bloku a Stoprocentní a Janou B na smeči. Na soupeřkách byla od počátku vidět sehranost ze soutěže, kterou spolu hrají. Naše děvčata začala pěkně, sebevědomě a po bojovném výkonu Bagryně zvítězily vcelku jednoduše a jednoznačně 2:0 na sety.
Do druhého zápasu proti náčelníkovu zLom&zNič nahradil Honzu na smeči Karel. Zde musím pokárat Dana, který svévolně opustil družstvo a s foťákem na krku ignoroval rozehrávání aj začátek zápasu. Omlouvá ho, že alespoň pořídil fotky ze zápasu holek. Již od počátku zápasu bylo patrné, že soupeř sice může kousat, ale neměl by zakousnout. V poklidu jsme zápas zahájili a bez problémů vedli. Z tohoto poklidu nás hned na začátku vyvedl Mára, který se blýskl několika skvělými bloky a potvrdil tak, že forma, kterou poslední dva týdny před turnajem na trénincích nabíral, mu vydržela. Bohužel Mára záhy velmi nešťastně dopadl při jedné z akcí u saka a turnaj pro něj skončil. Po dlouhém ošetřování se znovu začalo hrát - Besťa přeběhl k soupeři místo Marka a Dan se vrátil na svoje místo v sestavě Bagru. Celý zápas pak byl (snad vinou šoku z Markova zranění, možná vinou nebezpečného klouzavého mokrého fleku) nijaký a opatrný. Kubrt mě "dočasně neměl rád" a Bagr z povinnosti vyhrál 2:0.
Dalším naším zápasem bylo utkání s Pohořím. Nastoupili jsme opět s Karlem na smeči a Honza Rédl v té době vypomáhal na vedlejším hřišti týmu zLom&zNič. Očekávali jsme jednoduchou záležitost, ale soupeř nás nějak divně uspal a jakkoli jsme se snažili, první set jsme již nezachránili. Honza vystřídal Karla a druhý set jsme museli začít hrát mnohem soustředěněji a odpovědněji. Jakkoli byla naše hra stále poznamenaná jistou nervozitou, projevila se naše větší herní jistota a zbytek zápasu jsme již soupeře ovládli a k ničemu podstatnému ho nepustili. Po výsledku 2:1 jsme měli tedy za sebou 3 výhry a před sebou dva náročné zápasy s Rovenskem a Draky.
V tuto dobu nastoupila děvčata k odvetnému zápasu. Do tohoto zápasu si Jana B prohodila místo s Martinkou, která se přesunula smeč a dále se prohodila Petra na blok s Janou C na smeč. V tomto zápase se soupeřky zlepšily, útočily účinně zejména středem přes velmi nebepečnou a téměř nechybující statnou útočnici. V tomto i následujícím zápase se zejména na bloku blýskly Hedvika s Janou C. Bohužel naše úspěšné míče byly často střídány neštastně spadlým balónem na naší půlce. Soupeřky obratně čapaly naše útoky a poté vždycky nějak uklohnily bod. Zřejmě jsme také my děvčatům asi příliš nepomohli sice jistě dobře mířenými, ale pouze radami, které přicházely namísto mohutného povzbuzování. Po na koukání hezkém volejbale jsme prohráli 1:2 na sety a bylo nutné začít se připravovat na rozhodující třetí zápas.
I v něm se hrál pěkný volejbal, ve kterém jsme se soupeřkami drželi krok a celou dobu bojovali o vítězství. I tomto zápase nám ale štěstí v koncovce nepřálo a prohráli jsme 0:2. Na koukání to byl hezký zápas, bohužel se projevila větší sehranost soupeřek a u našich děvčat se v příštích dámských zápasech určitě projeví zkušenosti z těchto zápasů. Je zjevné, že na to mají, jenom je třeba probudit "zabijácké" útočné sklony :-) potlačené nahráváním ve smíšácích.
- zde následuje skok v čase o měsíc později do doby sepisování článku
Na autorovu obranu je ještě nutno poznamenat, že ani po dnešních telefonátech s Petrou a Hedvikou uskutečněných s několikatýdenním odstupem od turnaje, zde uváděné výsledky bagryň nemusí odpovídat skutečnosti. Jakékoli upřesnění od méně sklerotických bratrů a sester je vítáno.
- konec výletu do minulosti
Zkrátka to bylo takové drama, že o výsledky na sety až zas tolik nešlo. Pravda je, že nový balón za vítězství v turnaji získaly soupeřky po výhře 2:1 na zápasy.
Zpátky k turnaji pánů. Vědomi si kvalit Rovenska, nastoupili jsme do rozhodujícího zápasu turnaje zápasu soustředěně, nedá se však říci, že zodpovědně. Celý první set byl z naší strany poznamenán velkým množstvím zkažených servisů. Do soupeřových 12 bodů jsme servisů pokazili alespoň 5. Já osobně se kaju ještě teď, protože za celý tento set jsem nedal celé tři (slovy 3) servisy. I přes tento handicap jsme jinak kvalitní hrou drželi se soupeřem krok a uprostřed setu jsme se dokonce ujali tříbodového vedení 18:15. Potom ale soupeř otočil a přes 20 šel s náskokem dvou bodů. Čím více se set blížil do koncovky, tím více byl zápas vyrovnaný. Ke dvacetipěti bodům jsme dospěli se soupeřem ruku v ruce a zápas gradoval. V těchto chvílích se projevilo naše velké sebevědomí, se kterým jsme buď získávali setboly nebo setboly soupeře odvraceli. Místo ustrašených úderů přes hráli naši nahravači (ano, v těchto chvílích jsem měl pocit, že se Ivoš se Zdeňkem podle potřeby zázračně střídají) odvážné kombinace a útočníci chladnokrevně bušili míče do bodů. Nutno přiznat, že i soupeř se činil podobně a skóre narůstalo hluboko nad třicítku. Fanoušci a fanynky na obou stranách se předháněli v podpoře těch svých. Chvílemi po jakkoli dobrém servisu servisu následoval okamžitý a nekompromisní útok, chvílemi balón létal nekonečně ze strany na stranu, po vynikající obraně přicházely šance na zisk setu, po nedůrazném útoku či úspěšné obraně soupeře hrozilo totéž z druhé strany. Konečně jsme my udělali poslední krok a vybojovali rozhodující bod na 36:34. Nervy drásající koncovka setu byla naše a do druhého setu jsme vstupovali s obrovskou psychickou výhodou.
Druhý set, na rozdíl od prvního, probíhal pro nás mnohem příznivěji. Neustále jsme si udržovali minimální náskok a v klíčových okamžicích jsme se mohli neustále spolehnout na to, že Kubrt uhraje důležité míče. Zároveň se jeho blokováním uvolňovalo místo pro ostatní útočníky, kteří se rovněž činili, co mohli. S náskokem jednoho dvou míčů jsme dospěli ke dvaceti bodům, kdy se soupeř zlomil a povolil nám utéct k mečbolu. Poté jsme sice soupeři ještě povolili uhrát dva body, ale následující rozhodující bod jsme již uhráli a získali tak poměrem 2:0 (36:34, 25:22) velmi důležité vítězství.
Před posledním duelem s lomnickými Draky následovala poměrně dlouhá přestávky. Honza, nadávaje na sluníčko, ulehl do stínu a budil dojem nabírání sil a možná bojoval o život. Kubrt prohlásil, že je zničený jako handra a na důkaz svých slov začal tlouct hřebíky za deblovku a následně odrazem přes plot rušil tréninkové skoky ve výškařském sektoru. Já jsem prosazoval okamžité pokračování v hraní se slovy, že jinak již Besťu nerozhýbu. Zkoušel jsem ještě s Draky vést politicko-obchodní dialog a apeloval na to, že již také dlouho nehráli, musí být nutně unavení a že výhodný obchod by mohl potěšit obě strany. Ale nedali a zjevně nabuzeni touhou po vítězství nad Bagrem se hnali na hřiště.
V posledním zápase jsme se zmátořili na servisu a oproti minulému zápasu jsme servis viditelně nekazili. Ačkoli soupeř posiloval jak mohl a v průběhu prvního setu angažoval jednoho z hopanů, který tímto zápasem vystřídal již třetí tým, náš rozjetý stroj nezastavili. Hra byla sice již poněkud poznamenaná horkem a únavou z předcházejících zápasů, ale oba týmy uhrávali pěkné kombinace jak v útoku, tak předváděli i obětavé zákroky v poli. V důsledku toho bylo vidět hodně dlouhých výměn zakončovaných bodem střídavě na obou stranách. Bagr si přes to všechno neustále udržoval tlak a bodovou převahu a zejména v prvním setu dokráčel k pohodovému vítězství 25:21. Hra ve druhém setu byla podobná tomu prvnímu - mírná a znatelná převaha Bagru jak herní, tak i výsledková. Přesto jsme se nevyhnuli menšímu zaváhání ke konci setu a soupeř vyrovnal na 20:20. Abych řekl pravdu ani nevím jak, a přitom si uvědomuji tu obrovskou pohodu v týmu, tak jsme bez jakéhokoli zaváhání opět zabrali a zničehonic opět odskočili na 24:20. Nakonec jsme poslední set turnaje vyhráli stejným výsledkem 25:21.
1. Bagr
2. Rovensko
3. Draci
4. Vostrov
5. Pohoří
6. zLom&zNič
Co říci k naší hře a mému dojmu?
Obdobně jako na sucharu jsme se sešli ve velmi silné sestavě, ve které všichni měli svůj den a hráli spíše lépe než normálně. Démon Kubrt je v našich výkonnostních vodách spolehlivou stálicí a jednou bych chtěl mít jeho nadhled nad bloky (možná, snad až budu mít jednou stejně kilo, jako on :-)))). O tom, že hrát s Fousáčem je radost (nezaměňovat prosím s Herou na pečení), snad ani psát nemusím. To ví přece každý! Se Zdeňkem nahráváli velmi slušně, nápaditě a přitom se nenutili do krkolomných kombinací, které by jako rození účkaři/blokaři nezvládali. Dan mě překvapil spolehlivostí v útoku. Zejména jsem si všiml několika těžkých doskoků do náhrách zezadu, které nezapařil a vedle bloků nebo nad bloky je propasíroval na zem. Karel si uhrál svoje, ale měl smůlu, že si s námi zahrál pouze několik setů, což si doufám vynahradil při hostování u náčelníka. Honza Rédl od loňského extempore s bolavým kotníkem nabral formu jako hrom a skládá v podstatě vše, co si zamane. "Redlova rolka" se pomalu stává pojmem nejen na Rakovnicku a Lomnicku. No a já jsem sám sebe překvapil tím, že ještě vyskočím nad sako a občas i nad bloky.
Nyní již k mimosportovním aktivitám, ačkoli popíjení po volejbale lze možná považovat také ještě za sport. Po komplikacích během dne s elektrikou u chlazení a pípy soudku s novopackým Broučkem jsme po skončení turnaje museli pořádně zabrat, aby naše konzumace neskončila fiaskem. Fousáč prokázal obrovskou sílu a dovlekl sám suda ke Stránským na zahradu. Pánové se vrhli na pivo a děvčata pomáhala nejen s pivem, ale zároveň taká zvesela u baru panáčkovala.
Se setměním jsme vybrakovali u Stránských všechny PET lahve a naplnili je pivkem na cestu na Hyškovic polnosti. Po opravdu krátké procházce jsme již za temné noci dorazili daleko za Lomnici. Tady nám náčelník musel dojít naproti, abychom vůbec našli čertvě posekané místo pro opékání buřtíků. Zde již čekal lazar Mára, ohníček a zásoby proviantu. Následovalo papání, zpívání a pamatuji si, že jsem dirigoval svoji oblíbenou skladbu. Páč jsem před cestou na opékání a během opékání vydatně požil, ochotně jsem se zvedl s první vlnou spáčů a odklopýtal spát. O následně-u-ohníčku-probíhajích nepřístojnostech tak musí případně poreferovat někdo jiný.
Ráno mě probudil Kubrt ve dveřích s tím, že hledá bratra. Už jsem si říkal, že bude vzrůšo, že budeme muset burcovat Horskou službu, ale Daneček se záhy našel, takže jsem se otočil na druhý bok a pokračoval ve spánku. Ke snídaňo-obědu se podávalo podkrkonošské kyselo a poté následoval přesun na zahradu. Zde jsme vedli učené řeči o přechodnících, škůdcích ze skript malé Janči a handlovali místa u volantů při cestě zpět. Honza byl v této činnosti viditelně úspěšnější než já (Jani Jani), takže mohl s dalšími neřidiči začít bojovat za čest Bagru proti zbytkům piva v soudku. Snažil se, co mu síly stačili a zejména Honzovou zásluhou jsme nakone vyhráli i poslední zápas lomnického zájezdu nad novopackým Broučkem. Musím ho za to pochválit a kdyby to šlo, udělil bych mu nejraději titul "Zasloužilého pijce piva packého".
Tím moje vzpomínky končí a po vítězstvích na posledních dvou turnajích mám dojem, že si budememe muset zajít někam pro pořádný volejbalový výprask.
Bagru zdar a spoluhráčům díky za fajn volejbal. Howgh.
Besťa
17.6.2003